
Mám rád hrady a zámky a proto je i rád fotografuji. Mám rád ty kamenné mlčenlivé svědky minulosti, kteří dodnes vypráví – tu hrdě, tu skromně – o své historii, o svých pánech, prvních, dalších i o těch nedávných.
Dětěnice patří k těm, které dokonce již hrdě vypráví i o těch dnešních, vypráví o původně zde existující gotické tvrzi, přestavěné 1762 až 1765 stavitelem Z. Fiegertem v pozdně barokní zámek Jana Kristiána Clam-Gallase, o své opravě v roce 1878 i o smutné době po roce 1948, kdy se staly zvláštní školou – ještě dnes můžeme vidět v zámecké kapli část zdi bez původní malby, kde bylo za těchto časů výdejní okno kuchyně, neboť z kaple byla jídelna. O to hrději ukazuje zámek svůj dnešní šat, podobu, kterou mu vrací jeho současní majitelé, manželé Pavel a Darina Ondráčkovi. Opět si můžeme prohlédnout historické interiéry se štukovou výzdobou, kachlová kamna, barokní obrazy a doplňky interieru, v přízemí sbírku maltézských zbraní. V anglickém parku před zámkem je kašna se sousoším Kentaura s nymfou od F. Rouse (kol. 1860). Klasicistní sochy v parku na podstavcích v dubnu 2007 ještě chyběly, ale jistě se brzy na svá místa vrátí jak Pallas Athéna, tak Ceres a další.
Tak přeji všem příjemný výlet, ostatně je to u nás odevšad kousek.